Příběh
Jmenuji se František a jsem syn Jiřího Školníka.
Popravdě řečeno mi až pět let po tátově smrti začalo docházet, kdo byl ve svém profesním světě vlastně zač, jak to všechno myslel, jaké poklady po sobě zanechal a také jsem začal objevovat, jak byl ve své době uznávaným a žádaným. Bohužel o sobě později málo mluvil a s příchodem rodiny už pro něj jeho tvorba přestala být prioritou.
Dlouho jsem přemýšlel, jak jeho práci ukázat světu a naplnit tak jeho odkaz.
Po nějaké době přišel impulz, na základě kterého se pro tátovu tvorbu nadchlo několik významných lidí, které musím zmínit a vyjádřit jim díky a vděčnost.
První krok
V roce 2020 jsem udělal první a poměrně spontánní krok. Setkal jsem se s bývalým ředitelem galerie hl. m. Prahy panem Jaroslavem Fatkou, který tátu velmi dobře znal.
Pan Fatka mi vyprávěl o tátově profesním životě a poměrně jasně mi naznačil, že vlastně vůbec nevím, jak moc byla jeho tvorba výjimečná.
S tátou jsme se totiž nikdy o jeho práci pořádně nebavili. Já se moc neptal a on mi své životní úspěchy nevnucoval. Přišlo mi celé dětství tak nějak normální, že je celé dny v ateliéru a doma je cítit terpentýn…
Druhý krok
Po návštěvě pana Fatky jsem kontaktoval ředitelku Hospodářské komory Prahy 1 paní Evu Kovandovou s nápadem udělat na půdě HK malou výstavu.
Evě se nápad líbil, ale prostory HK jí přišly moc malé, a seznámila mne proto s ředitelkou Illusion art musea na Staroměstském náměstí paní Lidií Kovařík.
A byla první výstava, která trvala půl roku. Přímo naproti pražskému Orloji. Na výstavě se také prodávaly limitované i nelimitované tisky obrazů — jeden limitovaný dokonce odletěl přímo z výstavy k nové majitelce do Milána.
Časopis Statuss a muzeum Salvadora Dalího
Výstava měla úspěch, a proto vyšel o tátovi článek v časopise Statuss. Šéfredaktorka paní Viktoria Sion nechala pár výtisků v muzeu Salvadora Dalího. Časopis se díky tomu dostal do rukou ředitelky muzea Ireny Limbergové.
A byla další výstava. Tátovy obrazy mezi sochami Salvadora.
A další článek, rozhovory, podcast, rozhovor v rádiu, výstava v sídle společnosti Dallmayr pod vedením pana Reného Siona a několik dalších výstav a účast na soukromých eventech.
Obrovský kus cesty je ještě před námi.
Pevně věřím, že jednou budu vědět, že jsem udělal vše proto, aby obrazy mého otce Jiřího Školníka opět zdobily výstavní síně a byly v domácnostech a sbírkách milovníků výtvarného umění.
Celá sbírka obsahuje necelých 700 děl. Pár vybraných můžete vidět i zde v galerii, nebo na některé z plánovaných výstav.
Přeji si, aby Vám obrazy přinášely do života radost.
Takovou radost, jakou měl můj táta v očích, když je maloval.
S úctou a láskou,
František Školník
